Dle
poznatků Marie Vágnerové k vývojové psychologii trvá období dospívání, spojené
s hledáním nové identity, zhruba od 15 do 20 let. Adolescent
vyniká v aktivním vymýšlení nových způsobů řešení
problémů, nemá ještě vzhledem k nedostatku životních
zkušeností zafixovány návodné ani schematické vzorce
aplikovatelné na konkrétní situace, které by jeho myšlení
regulovaly. Zkušenosti jiných pro něj nejsou dostatečně
relevantní, a tak jako korektiv fungují pouze zkušenosti vlastní,
zvláště ty negativní. Často hledá bez ohledu na kontext řešení
radikální a jednoznačná vedoucí k rychlému a jistému
překonání problému. Důležitá je pro něj svoboda rozhodování,
ne tak už zodpovědnost za tato rozhodnutí spojená s dospělostí.
Rozhoduje se impulzivně, dokáže projevit velkou míru nadšení,
pokud jej něco skutečně zajímá. V otázkách morálky
adolescentovi nestačí mechanicky respektovat daná pravidla
zvnějšku, přemýšlí nad nimi autonomně a hledá vlastní, často
nekompromisní, stanoviska. S tím souvisí i proměna jeho
sociálních rolí (přibližování se roli dospělého, příprava
na profesní život) a proměna vztahu k dospělým, především
rodičům. Zásadní jsou pro adolescenta vrstevnické vztahy.
Vrstevníci-adolescenti společně experimentují, jak efektivně
řešit nejrůznější situace, inspirují se vzájemně v užívání
účinných sociálních strategií, dodávají si pocit jistoty a
sounáležitosti. Zároveň je socializace s vrstevníky
důležitým prostředkem sebepoznání. Adolescentův vztah ke škole
pak lze interpretovat „jako transformovaný vztah k celé
společnosti, jejím normám a hodnotám i k vlastní roli,
kterou zde jedinec získal. Nepřijetí standardních hodnot a norem
se může projevit odmítnutím vzdělání jako hodnoty společnosti
dospělých (…) Tuto tendenci lze chápat i jako jeden z možných
projevů adolescentního moratoria.“
Jana Königsmarková
VÁGNEROVÁ, M.: Vývojová psychologie. Praha, 2000.
Žádné komentáře:
Okomentovat